Lucie Kubešová Leišová jako první česká plavkyně obeplavala slavnou věznici na ostrově Alcatraz. Splnila si tak svůj dlouhodobý sen a zároveň si nadělila netradiční dárek ke svým třicátým narozeninám. Jak se na svůj výkon připravovala, kolik stupňů měla voda v zálivu u slavného mostu Golden Gate Bridge a na kolik ji celá akce vyšla po finanční stránce? O tom všem se Lucie rozpovídala v obsáhlém rozhovoru pro Swimaholic.cz.
Lucie, jak vás napadlo si jít zaplavat do sanfranciské zátoky a při tom obeplavat ostrov s věznicí Alcatraz?
Já už plavu dlouhodobě, tak jsem si chtěla ke svým třicetinám, které budu mít na podzim nadělit nějakou plavbu. Lákalo mě to už tak 10 let, protože kdysi jsem o Alcatrazu viděla dokument a říkala, že by bylo skvělé si tam zaplavat.
Vy máte zkušenosti se zimním plaváním, ale nebyla tady voda přece jen hodně studená?
Člověk na to musí samozřejmě trochu natrénovat, protože ta voda měla 12 stupňů, takže jsem se trochu bála. První hodinu, než jsem doplavala k věznici, tak jsem neměla moc čas vnímat okolí, protože byla i velká mlha. Směrem zpátky už jsem se ale dívala kolem sebe, ale byly celkem velké vlny a navíc mi byla fakt zima. Viděla jsem i tu věznici docela zblízka, byly tam nějaké nápisy, všímala jsem si různých stavbiček. Jak plavete dlouho, tak se občas i trochu nudíte, takže co byste dělali jiného, než se kochat, že jo?
Jak to bylo s americkými úřady? Musela jste získat nějaké povolení?
Obrátila jsem se na asociaci Open Water Swimming Company, to jsou dva manželé, kteří tam takové plavby pořádají. Byli opravdu strašně profesionální. Když jdu takhle někam plavat, tak si dávám opravdu záležet na tom, abych si vybrala ty správné lidi. Každopádně jsem jim napsala někdy v lednu a oni mi odpověděli, že v květnu by měli volné termíny. Na tom místě se je specifické, že se tam může plavat jen ve chvíli, kdy je odliv, protože za přílivu se tam mění proudy. Po registraci a zaplacení poplatku už vyřešili všechny formality za mě. Zanesli mě i do lodního vysílání, aby o mě mohli informovat velké lodě. Celou dobu se o mě pak starali, abych byla v bezpečí. V rámci možností pak na lodi vyvěšovali vlajky, když třeba věděli, že kolem vás poplave nějaká loď, tak aby je upozornili. Mají i domluvenou případnou záchrannou službu, takže pro vás udělají tohle vše. Jsem fakt ráda, že jsem si vybrala právě je, protože byli nesmírně profesionální. Byli i schopní říct, jak se tam právě mění proudy a kudy zrovna teče ten hlavní proud a na co si dávat pozor.
Jak probíhala příprava na takové podmínky? To asi v Česku moc nejde, ne?
Mám docela slušný otužilecký základ z předchozích let a tím, že jsem se dlouho věnovala zimnímu plavání, tak mám vnímání teplot trochu jinak položené. V polovině března jsem začala chodit plavat ven, na jezero Lhota kousek za Prahu. Věděla jsem, že tam má voda zhruba 10 stupňů a mimo tréninky v bazénu, kde naplavu objem, tak jsem začínala jednou týdně venku na půlhodině. Postupně jsem pak přidávala o 15 až 20 minut a takto jsem se připravovala zhruba dva měsíce, aby si tělo navyklo.
Cíleně jsem taky chodila plavat ven za špatného počasí, protože je hodně velký rozdíl, když plavete ve studené vodě, ale zároveň svítí sluníčko, tak jste na tom pocitově lépe. Cíleně jsem vyhledávala dny, kdy bylo zataženo a třeba i pršelo. V zimě jsem třeba vůbec nenosila zimní bundu, nebo jsem si nezapínala teplou vodu ve sprše. Zní to docela drsně, ale je to potřeba, protože ta voda kolem Alcatrazu měla nakonec mezi 11 a 12,5 stupni. Vydržet v tom půl hodiny není těžký, ale já tam byla asi dvě hodiny dvacet minut, takže byla potřeba vědět, jak se tělo zachová. Dělala jsem před tím věci, které byly takto nepříjemné, ale bylo to potřeba.
A jak jste se připravovala na ty vlny? To přece na Lhotě nenatrénujete…
To je pravda, na druhou stranu já tam benefituji z toho, že dálkové plavání dělám opravdu dlouho. Když jsem třeba plavala přes Gibraltar, tak tam jsem si to vyžrala hodně, tam byly velké vlny, takže už nějak intuitivně chápu, jak se třeba chovat vůči vlnám. Když ta vlna jde v pravidelném intervalu, tak víte, že chvíli plavete rychleji, když se pak vlna valí, tak počkáte a nedýcháte směrem k vlnám. Co se týče těch proudů, tak jsem měla krizi jednu a to, když jsem byla za věznicí. Za ostrovem jsou proudy největší a tam jsem skoro 15 minut stála na jednom místě, a jakmile jsem jen trochu přestala plavat, tak jsem couvala. Na to se připravit nedá. Je důležité, abyste na to byli připraveni mentálně a nevzdali to v hlavě. Pak se to vyřešilo tím, že mi z té lodi poradili trochu lepší trasu, takže jsem přeplavala o kousek dál a tam jsem se zase pohybovala kupředu. Důležité je, aby se člověk nastavil, že to nechce vzdát hned po pěti minutách, když se nehýbe.
Jak dlouho vám vlastně trvalo, než jste se naučila dlouhodobě plavat v tak studené vodě
bez neoprenu?
Ta doba u mě není úplně průkazná, protože mám za sebou ty roky zimního plavání. Nicméně zvyknout si teď mi trvalo asi čtyři měsíce.
Pociťujte díky plavání v ledové vodě na sobě nějaké zdravotní benefity?
Já prakticky netrpím na respirační nemoci a práh zimy mám díky tomu položený opravdu hodně vysoko.
Kam byste obeplavání Alcatrazu na svém výkonnostním žebříčku zařadila?
Asi bych to spíš úplně vyřadila, jako výkon takový. Je to hodně specifické, protože ta voda není úplně ledová a není to klasické dálkové plavání, kde je to o tom, jak máte natrénováno. Je to spíš kombinace toho, kde musíte vydržet více faktorů. Pro sebe to v hlavě zařazuji do takové samostatné kategorie, ale musím říct, že ze všech výkonů jsem si asi sáhla úplně na dno fyzických i psychických sil. Bylo to třeba vůbec poprvé, kdy jsem zažila, že se mi klepalo celé tělo ještě ve chvíli, kdy jsem byla ve vodě. Většinou se roztřesu až pak. Tady mi už po půl hodině celé tělo vibrovalo a měla jsem problém udržet v klidu staticky, což u kraula musíte, abyste drželi střed těla. To se opravdu vymykalo a bylo to mimo všechny věci, co jsem před tím absolvovala.
Jak jste se během plavání okolo Alcatrazu občerstvovala? Říkala jste, že jste to plavala
skoro dvě a půl hodiny…
Přiznám se, že jsem se neobčerstvovala vůbec. Bylo to ale čistě z toho důvodu, že jsem se bála, že když zastavím, tak že už se nerozplavu, protože mi byla opravdu tak velká zima. Byli jsme na to připraveni, normálně mám s sebou vybublinkovanou colu, energetické gely. Manžel a pilot mi dělali na lodi support, a že když jim dám znamení, že chci napít, podají mi to. Vůbec jsem to ale nevyužila, i když jsem o tom několikrát přemýšlela, pak jsem ale vyhodnotila, že bude mnohem větší katastrofa, když se na těch 30 vteřin zastavím, budu šlapat vodu a nebudu hýbat rukama, tak je konečná. Relativně hodně jsem toho vypila, než jsem šla plavat.
Na kolik vás celá akce vyšla po finanční stránce?
Ten registrační poplatek není tak hrozný, to bylo tak do 20 tisíc korun, což je u takových akcí ještě relativně málo. Většinou jsou ty registrační poplatek v řádech vyšších desítek tisíc. Pak samozřejmě letenky do San Francisca plus nějaké ubytování. Je to obecně drahá destinace, takže pokud tam chce člověk trávit týden a bydlet někde rozumně, mít někoho s sebou, tak to klidně vyšplhá celé k 100 tisícům. Dala jsem si to ale jako dárek ke třicetinám, takže jsem s tím do toho šla. Několik let jsem žila ve Švýcarsku a přijde mi, že některý věci jsou v Kalifornii nadceněné srovnatelně, takže jsme z toho tolik zaskočení nebyli, ale občas si člověk říkal, že je to masakr.
Co máte dál v plánu přeplavat?
Chystám se na jezero Tahoe, to je na hranicích Kalifornie a Nevady. Leží ve dvou tisících metrech nad mořem a je to opravdu nádherné místo. To bych chtěla absolvovat v létě 2027 a bude to náročné tím, že je tam relativně velká nadmořská výška, hůř se vám dýchá a hůř se adaptujete. Jezero je ledovcové, takže voda má okolo 15 stupňů a vzdálenost, kterou bych chtěla uplavat je okolo 20 kilometrů.
Ještě bych ráda přeplavala Oresundskou úžinu z Dánska do Švédska, to je taky zhruba 20 kilometrů, ale na to ještě nemám žádný konkrétní termín. Je tam slaná voda, proudy a teplota nebude úplně vysoká. Musím na to spíš sebrat odvahu.
A kdyby vás zajímalo víc o Lucii Kubešové Leišové (Swimmie), poslechněte si
24. epizodu podcastu Druhá fáze, kde byla nedávno hostem.
Vladivostocká 1460