V srpnu oslaví 21. narozeniny, její hruď nejednou zdobila medaile a v roce 2016 zaznamenala největší úspěch, když se kvalifikovala na letní olympijské hry v Riu de Janeiru. A zatímco v bazénu jí to jde jako po másle, v učebnicích se topí, aby zanedlouho obstála i při maturitní zkoušce.
O svých plaveckých začátcích, úspěších, ale i o obavách z maturity se nám v rozhovoru pro náš blog svěřila Lucie Svěcená.
Co tě vlastně přivedlo k plavání? Kdy jsi zjistila, že to je sport, kterému se chceš opravdu naplno věnovat?
K plavání mě přivedl bratr, měla jsem jiné kroužky a on plaval. Přišlo mi to jako super sport, který by mě mohl též bavit a rozhodla jsem se, že to zkusím. Od té doby jsem u plavání zůstala a ostatní koníčky skončily. Bylo mi kolem 7–8 let. Takže si myslím, že to přišlo v ideální dobu.
Jaké pro tebe byly plavecké začátky? Zkus nám je trochu přiblížit. Co pro tebe bylo nejtěžší v začátcích a co je nejtěžší teď?
Tak moje první začátky byly hodně těžké. V žactvu jsem se umisťovala kolem druhé desítky. Zlom přišel kolem 11–12 let kdy jsem se rozhodla celé letní prázdniny trénovat, abych se posunula dopředu. Od prvních závodů sezóny jsem se začala strašně zlepšovat a umisťovat se na stupních vítězů. Ve 13 letech jsem poprvé vyhrála republiku na znakových tratích a dávala rekordy žactva. Od 14 let jsem se stala členkou reprezentace a od té doby vyrážím na evropské a světové závody.
Dnes je pro mě nejtěžší udržet se tam, kde jsem a stále se posouvat dopředu. Když je motivace, tak to jde nějak samo… horší je, když ta motivace chybí a vy si uvědomujete, že plavete už přes 12 let a začínáte myslet na věci, o které přicházíte. Mně to samozřejmě nevadí, protože plavání miluju, dává mi to plno energie a smysl života; jen v těch krizích se ta myšlenka občas vyskytne.
Jak často vůbec trénuješ? Kombinuješ plavecký trénink i s jinými sporty?
Trénuju 12x týdně. Z toho 3x ráno, 4x odpoledne a zbytek suché přípravy. Na ostatní sporty bohužel není čas.
Nutno taky podotknout, že tě čeká maturita, jak to zvládáš skloubit – plavání a maturitu?
Je to hodně náročné. Jsem celý den pryč a když mám odpolední trénink až do 6 večer a pak si uvědomím, že se po tom tréninku budu muset ještě učit… tak mám slzy vážně na krajíčku.
Z čeho máš ohledně maturity největší obavy?
Přijde mi, že každý měsíc nebo týden se to mění. Ústní maturita je pro mě teď asi to nejhorší… nemám ráda ustní zkoušení ale věřím, že je to jen v mé hlavě.
Chceš po maturitě se studiem dál pokračovat? Jaký obor by tě lákal?
Určitě chci dále pokračovat, chtěla jsem sportovní psychologii, ale ta tu bohužel v ČR není, takže to bude určitě nějaký obor okolo sportu.
Jaké jsou tvé plavecké a vlastně i tvé životní cíle, kterých bys chtěla v nejbližší době dosáhnout?
Tak jeden nej jsem si vlastně už splnila, a to byla Olympiáda. Nijak zvlášť velké a dlouhodobé cíle si nedávám, takže vždy jdu tak postupně podle toho, jak ty ostatní věci jdou a od toho se odvíjím. Teď určitě chci dosáhnout té maturity. To je můj hlavní cíl.
Kdo je pro tebe největším životním vzorem?
Nikdy jsem si nikoho za vzor nevzala a tak to asi trvá i nadále. Myslím si, že každý je výjimečný, nejde rozhodnout o tom, kdo je nejlepší a považovat ho za životní vzor.
Co bys vlastně vzkázala lidem, kteří váhají, zda vůbec začít s plaváním?
Myslím si, že plavání je takový ideálni sport jak pro fyzičku, tak pro psychiku. Člověk si vyčistí hlavu od problémů, má klid a čas si vše promyslet. A po zdravotní stránce je to určitě super na záda a vlastně tělo jako celek. Plavání je totiž sport, u kterého se musí zapojit všechny části těla. A hlavně dělá krásná těla. :)
Lucce děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho nejen plaveckých úspěchů! :)
Vladivostocká 1460