Plavání je prastará aktivita, již lidé prováděli už od dob, kdy voda i lidé spatřili světlo světa. Již z dob starého Egypta se nám dochovaly malby znázorňující postavy, které plavou. Samozřejmě v tehdejší době bylo plavání nezbytné pro přežití. Ať už se tehdy lidé potřebovali dostat přes řeku kvůli bezpečí nebo prostě museli šlapat vodu, aby se neutopili, plavání od té doby rozhodně urazilo dost dlouhou cestu.
Pokud se přeneseme o něco dál, do Řecka, zjistíme, že plavání zde bylo považováno za jeden z nejdůležitějších vyučovacíh předmětů. Už od prvopočátků lidské civilizace tedy plavání hrálo pro člověka významnou roli.
Anglie, právě tady se plavání vyvíjí nejen jako rekreační, ale také jako závodní sport. Už v roce 1837 se začaly konat plavecké závody v uměle vytvořených bazénech v Londýně. Národní plavecký spolek v Anglii pak začal organizovat závody, které rychle nabývaly na popularitě.
První krytý plavecký bazén v dějinách vznikl v roce 1862 (opět) v Anglii. Brzy nato začaly vznikat další bazény a došlo ke vzniku další plavecké organizace Amatérská plavecká asociace Velké Británie, jejíž součástí bylo více než 300 klubů.
Hlavními plaveckými styly uplatňovanými při závodech byla prsa nebo tehdy čerstvě objevené plavání na boku.
Plavání coby olympijský sport spatřilo světlo světa v roce 1896 a byl ryze mužskou disciplínou. Tehdy byla vypsána jen disciplína „plavání“ a délka tratě, která se měla překonat. Každý pak plaval podle svého, jak uměl.
Takhle to samozřejmě nemohlo fungovat napořád. Zjistilo se totiž, že různé plavecké styly jsou jinak rychlé, což bylo nefér. Proto se přistoupilo k jejich oddělení. Poprvé jsme se tak setkali s jednotlivými plaveckými disciplínami jako prsa, znak, motýl a volný způsob.
Až v roce 1912 se ve Stockholmu plaveckých soutěží na olmypijských hrách zúčastnily poprvé i ženy.
V 60. letech byl pořad her obohacen o další disciplíny a plavání se tak zařadilo mezi sporty s největším množstvím udělovaných medailí.
V současné době se na olympijských hrách můžeme setkat hned s několika sporty, jež se odehrávají ve vodě.
Skoky do vody byly v prvopočátcích hlavně jednoduchý a rychlý způsob, jak se dostat do vody. Coby sportovní disciplína se však skoky začaly vyvíjet na přelomu 19. a 20. století.
První soutěž v synchronizovaném plavání se konala v roce 1890 v Berlíně a opět nepřekvapí, že šlo o mužskou disciplínu. Až v roce 1907 nastal ten správný okamžik, aby se tato disciplína otevřela i ženám. Tehdy se však tomuto sportu říkalo vodní balet. O název synchronizované plavání se zasloužila v roce 1934 Katherine Curtis. Ta totiž předvedla se skupinou 60 studentek úchvatnou podívanou, čímž se o tento název zasloužila. K olympijským sportům se zařadilo až v roce 1984.
Dálkové plavání je staré snad jako lidstvo samo a poznatky o něm máme dochovány nejen ze starého Egypta, ale i Řecka. Kanál La Manche pak v roce 1875 poprvé přeplaval Metthew Webb a v roce 1926 první žena Gertrude Ederle, která to zvládla dokonce rychleji než Matthew. Na program olympijských her se tato disciplína dostala v roce 2008.
Kolébkou vodního póla se ve 2. polovině 19. století stala Anglie. Pravidla vycházela nejprve z fotbalu, postupně se však upravovala až do současné podoby. K olympijským hrám se vodní pólo zařadilo už v roce 1900.
Jak je vidět, plavání je od nepaměti bytostně spjato s lidstvem a urazilo za celou svou historii dlouhou cestu. Dokud ovšem bude lidstvo existovat, budou ho provázet i plavecké sporty a je tedy zřejmé, že se plavání bude i nadále rozvíjet.
Vladivostocká 1460