Před časem jste si mohli přečíst příběh plavkyně Diany Nyad, která si splnila svůj odvážný sen po šedesátce. Dnes vám představíme Mallory Weggemann, mladičkou plavkyni z Finis týmu, která v osmnácti letech skončila na vozíku. A právě plavání jí dodalo sílu k tomu, aby se s touto ránou osudu popasovala vskutku se ctí. Zvládla to skvěle. Jako důkaz jejího odhodlání se jí na krku blýská zlatá medaile z paralympiády v Londýně. Ale cesta za touto trofejí nebyla jen tak...
Mallory Weggemann měla k plavání vždycky blízko, spolu se svými rodiči i sourozenci trávila v bazénu hodně času. Voda pro ni znamenala krom aktivně stráveného času a zábavy taky svobodu. Osud bohužel přinesl tété mladé sportovkyni velkou životní zkoušku - v roce 2008, těsně před svými devatenáctými narozeninami, Mallory dostala epiduralovou injekci na bolest zad. Výsledkem této procedury bylo ochrnutí obou končetin a vidina života stráveného na invalidním vozíčku. Několik prvních týdnů se Mallory zmítala ve smutku, strachu a nejistotě. Až se jí do hlavy prodrala silná myšlenka, že všechno, co se v životě stane, má vždycky nějaký důvod. A také to, že to nejsou události, které nás definují, ale to, co se jako aktéři našeho života rozhodneme po těchto momentech udělat.
Návrat do bazénu
Mallory byla přesvědčená, že její plavecká léta jsou pryč. Na jaře 2008 se kousek od jejího bydliště konaly kvalifikační závody paralympijských plavců a ač se Mallory původně nechtěla na závody podívat, nakonec ji rodina přesvědčila. A právě na této akci se rozhodla, že se do bazénu vrátí. A ne zrovna s malými ambicemi - přestože dříve nezávodila ani za školní plavecký tým, nyní, upoutána na vozík, si vysnila rovnou účast na paralympiádě v Londýně.
Královna paralympijského kraulu
Čtyři roky poctivého tréninku utečou až překvapivě rychle. V letech 2009 - 2011 Mallory sbírala četná ocenění za nejlepšího handicapovaného plavce světa, a tak v moment, kdy se usadila na startovním bloku, rozhodně patřila mezi možné favority. Nebudeme dlouho napínat - paralympijskou padesátku kraulem zvládla s perfektním finišem a kromě zlaté medaile zvládla i vylepšit rekord. Mallory se tak stala živoucím důkazem toho, že stojí za to bojovat o splnění i hodně smělých snů.
Kromě plavání se Mallory pustila ještě do další aktivity - začala svůj příběh sdílet s ostatními. Ať už prostřednictvím svého blogu nebo na konferencích. Z jejího vyprávění vyzařuje klid, pokora, vyzrálost, ale také dravost a odvaha. Kombinace vlastností, které se rozhodně vyplatí pěstovat, když vám do života přijde jakákoliv zkouška. Mallory tu svou "zkoušku" hezky shrnuje na TEDx přednášce "Vítězství nad tragédií" (v angličtině):
V jiném článku pak píše o svém vztahu k vodnímu živlu, za nás velice sympatická slova...
“Každý den jsem vděčná za to, že můžu dělat to, co tolik miluju! Sportovní plavání mi za poslední roky dalo tak moc, naučilo mě hodně o lidech, stalo se mým útočištěm, když jsem zažívala temné chvíle… ze všeho nejvíc mě ale plavání pozvedlo ode dna, zvýšilo mi sebedůvěru, naučilo mě, jak si klást cíle a jít si za nimi. A taky to, že možné je úplně cokoliv, pokud jste ochotní pro to makat…”
A co Rio?
Také letos v Riu budeme moci Mallory fandit. Ale nebyla to vůbec snadná cesta. Ačkoliv by si člověk řekl, že si tato mladá sportovkyně svou smůlu již vybrala, v roce 2014 jí potkalo závažné zranění levé paže. Nejen, že pro ni bylo bolestivé jakékoliv plavecké tempo, ale i obyčejné denní úkony se staly kvůli paralyzované paži velkou výzvou. Sama Mallory říká, že toto zranění pro ni bylo snad ještě těžší, než když v 18 letech usedla na invalidní vozík. Za kvalifikací do Ria tedy stálo neskutečné množství odhodlání a dřiny. Přiznáváme - moc bychom Mallory tu druhou zlatou do sbírky přáli:-)
Všichni teď žijeme olympiádou. Sportovci předvádějí neuvěřitelné výkony a posouvají limity lidského těla na samou hranu možností. Nezapomeňme ale, že v září do Ria nastoupí další odvážní sportovci. Životem chodí s nálepkou “handicapovaní”, ale v žádném případě tato skutečnost neurčuje jejich životní příběh. Po úrazu či nemoci projevili obrovskou odvahu žít naplno dál. Proto se na paralympiádu tak těšíme, bude to přehlídka moderních chrabrých rytířů, jejichž bojištěm bude olympijská aréna. A v ní se lidem vždycky dařilo vybojovat i ty nejodvážnější sny.
Dívejte se a fanděte taky!
Ančí
Vladivostocká 1460