Hurá, je nás zase o jednoho vodomila víc! Do naší party vplouvá Míša Procházková - sympaťanda, kterou ještě hřeje studentské mládí, ale ve vodě je to už léty ostřílená plavkyně. Nastupuje k nám coby multifunkční stážistka a pomůže nám s focením produktů, tvorbou videí a všemožnými obsahovými hrátkami. No, bude to prostě legrace a moc se těšíme :-) Víc o sobě Míša prozradila v rozhovoru, tak čtěte a seznamte se...
Míšo, na našem blogu jsi psala o plavání v Dánsku, protože jsi byla díky studijnímu pobytu napůl seveřanka. Jsme rádi, že jsi na nějaký čas zpátky v Praze a v našem týmu :-) Co dalšího bychom o tobě měli vědět? Kdo jsi?
Kdo jsem? Jsem holka z Prahy, je mi 21 a asi jako jedinej člověk na světě mám ráda zimu. Ráda cestuju a poznávám nové lidi. Taky jsem sportovní nadšenec, hlavně plavání a běžecké lyžování, ale zase to nijak nepřeháním.
Co ti dává do života studium v zahraničí? Vycestovala jsi docela brzo, ve věku, kdy se spousta studentů teprve rozkoukává, co vysokoškolský život obnáší.
V poslední době jsem si uvědomila, že jsem člověk, který nikdy nikde nevydrží moc dlouho. Chci poznat prostě celý svět a to znamená, že nikde není čas ztrácet čas. Studium v zahraničí byl velký krok, ale už na střední jsem si vyzkoušela, jaké to je nebýt doma. Byla jsem na necelé tři měsíce jako au-pair v Irsku a rok poté na měsíc ve Španělsku.
Člověk si uvědomí spoustu věcí, musí si “najít” nové přátele, nový plavecký oddíl a hlavně už jste prostě na všechno sami. Je to těžký být bez rodiny a přátel, ale o to víc si jich začnete cenit a užívat si každou možnou chvilku pohromadě.
O plavání na severu jsi nám už psala na blog. Jak se v Dánsku ale žije? Vidíš nějaké zásadní rozdíly mezi severem a srdcem Evropy?
Je to jiný. Jako první věc mě hned napadá počasí. Člověk musí být připravený na špatný počasí, hlavně déšť a vítr. Upřímně jsem ráda, že se letos vyhnu dánské zimě :D Ale na druhou stranu mě to naučilo se dobře obléknout a vážit si každého dne, kdy není počasí úplně na draka. Některé věci jsou na Dánsku super. Třeba právě ta možnost studovat na vysoké a neplatit žádné školné, ale zas všechno okolo vyjde draho. Taky každý jezdí na kole. Do školy, do práce, na party. Tím pádem víte, že každý den pro sebe něco děláte.
Teď se přesuneme k plavání. Jak ses seznámila s vodním živlem? Většinou za to mohou rodiče, bylo to tak i v tvém případě?
Nejsem výjimkou, v mém případě to byla hlavně mamka, kdo stál za mým plaveckým počátkem v plavání. Starší brácha taky plaval a jeho to bavilo, tak mě taky šoupli na plavání a bylo. Jsem jí za to vděčná. Zrovna včera dopoledne (když jsem šla až na odpolední trénink) jsem od ní dostala ráno smsku, ať nezapomínám na plavání. Lepšího koníčka a lidi, které jsem díky tomuto sportu poznala, bych si nemohla přát.
Určitě by bylo zajímavé odkrýt našim čtenářům motivy, proč stále plaveš. Jsi spíše nadšenec-hobík, který plave kvůli zážitku, nebo výkonnostně laděná plavkyně s jasně definovaným cílem?
Dříve, ještě v mých teenagerovských letech, byla moje motivace především závody a ukázat všem, jak jsem dobrá. Postupem času a asi i tím, že stárnu, si čím dál tím víc užívám plavání prostě takové jaké je. Nechci si přidělávat zbytečný stresy a nervy nad tím, že třeba náhodou nestihnu na trénink nebo že zaspím, takže všechno v klidu a s mírou.
Co je pro tebe na tréninku největší výzva? Na čem musíš víc makat?
Momentálně je pro mě největší výzva skočit ráno do studený vody, ale jakmile uplavu 25m, tak už je to dobrý. Delší dobu jsem teď nebyla ve vodě, tak sem hrozně bez kondice, takže momentálně pracuju na svojí fyzičce jako takové :D
Když nejdeš na bazén, čím si zaplníš svůj volný čas?
Rodina, přátele, nebo nějaký jiný sport. Obzvlášť teď v zimě bude hodně víkendu zaplněno běžkováním nebo sledováním biatlonu. Občas taky skejsnu nad sledováním nějakého seriálu, ale to se teď snažím odbourat. Také ráda poznávám nová místa v Praze. Pořád je tu co objevovat.
Téma, které řeší hodně mladých plavců… Jak se ti daří skloubit tréninky a školu?
Na střední jsem hrozně “hrotila” kolikrát týdně půjdu na trénink a kolik toho naplavu, ale čím jsem starší, tak tím víc jsem ráda za to, že v té vodě jsem a nemusím být někde jinde. Momentálně řeším všechny školní věci přes počítač, takže je jen na mě, jak naložím s časem. A ve Sportexu jsou tak úžasný, že mě nechají přijít až po ranním tréninku. (Pozn. Ančí ze Sportexu: Míša chodí plavat snad v pět ráno, to by bylo, aby nestihla být v práci na devět :-) )
Já jsem nikdy nebyla člověk, co měl velké sny. Prostě žiju život, jak to příjde. Nikdy jsem nevěděla, co chci být až budu dospělá. V tomhle jsem taková ztracená duše. I když třeba teď mě napadá, že bych ráda měla takovou práci, která by mě nechala cestovat po světě a být pořád tak trochu na volné noze a já si mohla dělat co chci.*
*Doufám, že po tomhle rozhovoru nedostanu ve Sportexu padáka.
Tak, teď nám prozraď, jaká je tvoje nejoblíbenější plavecká pomůcka. Ať se naši plavci můžou inspirovat ;-)
Šnorchl! Díky tomu se nemusím při kraulu soustředit na dýchání, ale můžu dávat pozor na to jak zabírám rukama. Dost často se se šnorchlem plavou delší vzdálenosti a při tom si člověk skvěle zapřemýšlí.
Ale velká destička, se kterou se plavou nohy je taky fajn, protože si můžete dobře pokecat s člověkem na vedlejší dráze.
Míšo, díky moc! A teď už se pojďme ponořit do práce, čeká nás toho spolu opravdu hodně :-)
Ančí & Míša ze Sportex party
Vladivostocká 1460