Jak předejít zranění? V rozhovoru prozradí fyzioterapeutka českých plavců Mgr. Barbora Morávková

Mgr. Barbora Morávková je fyzioterapeutka zaměřující se ve své ordinaci na
Rehabilitační a regenerační proces rekreačních sportovců a sportující mládeže. Do jejích rukou už se svěřilo i pár olympioniků předně z bazénového prostředí, ale například i aktuální mistr Evropy ve skeetu Jakub Tomeček nebo krasobruslařka Eliška Březinová. 
Bára momentálně žije a pracuje v Brně, kde své vzdělání prohlubovala na fakultě sportovních studií v oboru kondiční trenér. My jsme se jí zeptali na pár otázek ohledně plavání a zranění z pohledu fyzioterapeuta. 
 
 

 

Proč sis vybrala obor fyzioterapie? 

“ Rodiče mě od mala podporovali v pohybu, takže k němu mám velmi blízko. Cesta k plavání ale byla vlastně celkem úsměvná, protože jsem sama měla problémy s páteří a plavala jsem nejdřív jen v rámci rehabilitace. Ale tréninky mě postupně začaly čím dál víc bavit, a když jsem poté zaplavala limit na mistrovství světa juniorů, přišel za mnou trenér a vtipkoval, že na to, že plavu v rámci rehabilitace, to docela jde. Ze své vlastní zkušenosti vím, že tvrdá dřina je potřeba vyvážit i regenerací a odpočinkem, což bohužel není samozřejmostí v českém sportu. Mamka je zdravotní sestra, taťka je pedagog, přece jen mám něco z obou svých rodičů, takže moje záliba v biologii člověka a možnost trénování při vysoké škole na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, vedla k jasné volbě.” 
 

Co tě vedlo k tomu, že ses rozhodla právě pro sportovní fyzioterapii a proč zrovna plavání? 

“ Sama jsem šestnáct let aktivně plavala, K tomu prostředí mám blízko. Po škole jsem dostala příležitost v OLYMP Centru sportu Ministerstva vnitra – obor vodních sportů oddíl plavání (plavci, dálkoplavci, synchro a skoky do vody). To byla pro mě práce snů, protože jsem se mohla starat o své plavecké vzory a zároveň přátele. Byla jsem součástí celého procesu během roku – tréninky, suchá příprava, kompenzace, regenerace, návrat po zranění.”
 

Cestuješ díky své práci? Pokud ano, kam tě práce nejdál zavedla? 

“V OLYMPU jsem měla tu čest být v sezóně přítomna od MČR až po MS. Ke konci sezóny pak skoro na všech vrcholových akcích. Nejdále jsme byly se synchro děvčaty na olympijské kvalifikaci v brazilském Rio de Janieru.” 
 

 

Byla jsi někde i letošní rok? 

“Ano, jsem v realizačním týmu plavců U21, při tomto projektu to byl Eindhoven. Závodilo se v hale, která je pojmenována po plavecké legendě Pieteru van den Hoogenbandovi. V létě pak proběhlo Mistrovství světa v Budapešti, v Maďarsku s týmem dálkových plavců.”
 
 
Teď už se ale přesuneme na téma plavání. Jak už nám Bára řekla, sama aktivně plavala a nyní je práce se sportující i nesportující veřejností její každodenní chléb. Nás především zajímala plavecká zranění. Všichni plavci si jimi dříve nebo později projdou, stejně tak jako v každém jiném sportu. Nás zajímalo, jak se s takovým zraněním dá pracovat a jak jim lze předejít. 
 

Jaká jsou nejčastější plavecká zranění?

“ Naštěstí je bazénové plavání nekontaktní sport, pokud budeme mluvit o závodních plavcích, kteří trénují dvakrát denně šest dní v týdnu, je největší problém velká únava a nedostatečná regenerace. Z toho pak obecně trpí celé tělo. Konkrétněji však bolesti z přetížení úponů svalů v ramenním pletenci, kyčelních, kolenních a hlezenních kloubech. Po ukončení plavecké kariéry nesmíme vynechat páteř a různé bolesti zad ve spojitosti s menší zátěží bránice. 
Dalšími možnými úrazy jsou zlomeniny vzniklé srážkou například synchro plavkyň, které musí plavat velice těsně u sebe.  Zejména pak v dálkovém plavání nebo například i v triatlonu, by bylo s odstupem času i pár vtipných historek.
U plavecké veřejnosti jsou to bolesti pohybového aparátu spojeny s nedostatečnou plaveckou technikou a zátěží.“ 

Dá se těmto zraněním předejít?  

“Myslím si, že do značné míry ano. Vždy jsem říkala svým svěřencům, ať taky myslí na své tělo za 20 let. Kvalitní rozcvičení a tzv. kompenzaci svalových dysbalancí, buď specificky pro plavání, ale i u každého individuálně dle jeho pohybového aparátu.  Někteří svěřenci pochopili velice rychle, že se jim zvýší výkonnost, když se o sebe v tomto ohledu budou více starat. Výborné je, když je dobrá komunikace mezi trenérem, fyzioterapeutem, kondičním trenérem, výživovým poradcem, psychologem plus minimálně jednou ročně prohlídka u sportovního lékaře, každý má svoji roli v celém procesu.“ 
 
 

 

Jak moc jsou důležitá kompenzační cvičení pro plavce? 

“ Mají svůj význam, stejně jako u ostatních sportů. Ty hodiny tvrdé dřiny ve vodě i na suchu se postupem času projeví. Je potřeba na tom pracovat systematicky. Mám radost, když vidím, že to, na čem jsme společně pracovali, si svěřenec aplikuje do svých rituálů nebo rozcvičení, je to takový můj podpis.“
 

Jaké jiné aktivity doporučuješ plavcům, kteří právě prodělávají zranění a plavat nemůžou? 

Cokoliv, co děláte rádi mimo plavání. Pro někoho to může být běh, jízda na kole nebo veslování. Důležité je zůstat aktivní. Samozřejmě pokud to alespoň trochu zdravotní stav dovolí.” 
 

Jaké jsou nejčastější úrazy ve vodě během tréninků/závodů? 

Naštěstí se moc úrazů v bazénu neděje. Výjimky by se našly v podobě částečného vykloubení ramene u znakařů. Někteří plavci mají k vykloubení bohužel anatomické predispozice (mělká kloubní jamka). Zlomené předloktí u sychro plavkyň nebo rozseknutý obličej z dálkového plavání, tyto sporty jsou více kontaktní.”
 

Co vidíš jako největší problém u začínajících plavců?

“ Myslím si, že neumí odhadnout svoje síly. Začínajícím rekreační plavcům bych doporučila alespoň základní rozhýbání, než skočí do vody. Během plavání 20 bazénů v kuse si dávat pauzy, kde se mohou v klidu vydýchat. Dost často je tam rychlé vyčerpání, vodní prostředí je specifické svoji teplotou, tlakem a lidé často neumí správně dýchat do vody. Ideálně aby si někteří nechali poradit s technikou jejich plaveckého stylu u různých plaveckých způsobů.
 

Jaký plavecký způsob je podle tebe nejnáročnější? 

“ V základním plaveckém tréninku učíme malé děti ležet na vodě a pak plavecký způsob znak, volný způsob, prsa, motýl, polohový závod. Pro závodní plavce je mezi nejtechničtější způsoby považován plavecký způsob prsa a motýl. Mezi energeticky nejnáročnější pak polohový závod – trať, u které se vystřídají všechny plavecké způsoby. ”
 

Pokud se plavec zraní, znamená to nutně konec jeho kariéry? 

Určitě to není úplný konec. Nejspíš ho bude návrat na původní úroveň jeho výkonnosti stát hodně sil, ale jsou sportovci, které to motivuje, a jsou poté třeba ještě lepší.” 
 

Co bys doporučila začínajícímu plavci/plavkyni, aby předešel zranění? 

“Tělo se musí pomalinku adaptovat na zátěž, tudíž nelze očekávat raketový nárůst výkonosti během prvního měsíce. Ze začátku je dobré plavat 1-2x týdně a k tomu se věnovat jiné aktivitě, například jízdě na kole. Pokud začne člověk plavat z ničeho najednou 3x týdně, dříve nebo později se objeví nechuť k aktivitě.”
 

 

Je rozdíl pracovat s profíky a hobíky? 

“ Je to úplně jedno, pracuji ráda s každým, kdo na sobě chce pracovat a zlepšovat se. Pouze z vlastní zkušenosti mohu říct, že vrcholoví závodníci jsou více motivovaní. Někteří mají profesionální smlouvu, i proto ví, že o sebe musí náležitě pečovat. Je tu ale i spoustu těch, kteří ten sport mají rádi. Žádnou smlouvu nemají a stíhají v tréninkovém procesu chodit na vysokou školu, do práce a mít rodinu.”
 

Jak vnímáš vývoj plavání a fyzioterapie v ČR? Změnilo se něco za posledních 15 let? 

“ Každé odvětví se vyvíjí. Do plavání přišlo víc mladších trenérů, kteří hodně pracují i se zahraničními zdroji, jsou schopni rychleji reagovat na změnu tréninkového cyklu. Obecně tréninky se zkvalitňují a zpestřují různými prvky. Už je i běžnou součástí kvalitní suchá příprava, kterou vymýšlí kondiční trenéři. Ve fyzioterapii si to netroufám hodnotit. Jsem ráda, že o náš obor má zájem spousta mladých lidí i z řad sportovců. Díky práci pana profesora Koláře o nás má povědomí víc lidí, to je dobře. Primárně je fyzioterapie klinický obor, v praxi se následně profilujete svým zaměřením.
Vývoj vnímám pozitivně, hodně se toho změnilo. Nyní je spolupráce trenéra, fyzioterapeuta a lékaře na denním pořádku. Dříve to tak nebylo. Nyní víme, že jeden bez druhého nedokážeme nikdy dovést našeho svěřence tak daleko.“
 

Často v plaveckém světě slyším pojem tzv. “suchá příprava” mohla bys mi prosím říct co to konkrétně vlastně je? 

“Je to zcela běžný pojem, který plavci mezi sebou používají. Jde o cvičení na suchu tzn. kondiční trénink – silový trénink, kruhové uzpůsobení cviků s vlastním tělem, doplňkové lekce. Například některé oddíly chodí na trampolíny, lezeckou stěnu nebo jógu. Cílem je obecná kondice, síla, plyometrie, týmová spolupráce. Trénink na suchu i ve vodě jde ruku v ruce po celou dobu ročního, případně celého olympijského tréninkového cyklu.“
 
 

Hodně sportovců využívá tejpy. Používáš je i ty? Máš nějaký tip, aby vydržely tejpy i během tréninku pod vodou?  

“Ano, kineziotaping je doplňující metodou ve fyzioterapii. Používám je u plavců, aby mírnili přetížení nebo podpořili regenerační proces. Samotný materiál je rezistentní na vodu, k tomu se používá i lepidlo pod tejpovací pásku. V oblibě mám i kineziotape H2O, který je vytvořen právě pro lepší odolnost materiálu ve vodním prostředí. Plavci, dálkoplavci i triatlonisti je s oblibou používají.  Nevýhodou je, že dle pravidel FINA (světová plavecká federace) je kineziotape hodnocen jako další povrch na těle, tedy plavci v něm nesmí závodit.“
 
Báro, mockrát děkuji za tvůj volný čas. Myslím, že jsme probraly několik témat ze světa plavání. Tak ať se ti daří! Díky 
 
„Já také děkuji za oslovení k rozhovoru. Ať se daří.“


Všechny kategorie

Přijďte navštívit naše prodejny

Praha

Vladivostocká 1460
Praha 10 - Vršovice
Zobrazit na mapě

Brno

Palackého třída 27
Brno
Zobrazit na mapě

Plzeň

nám. Generála Píky 2025/1
Plzeň
Zobrazit na mapě